Historie školy

1926

Výnosem zemské rady ze dne 31.5.1926 bylo ivančické gymnázium konečně postátněno. Jeho název se mění na Státní reformní reálné gymnasium. Tak se splnil cíl, který si vytýčila Matice středoškolská (činnost Matice skončila za okupace). Postátnění však neřešilo umístění ústavu. Trval závazek města do roku 1928 zahájit na vlastní náklady stavbu nové budovy. Místo toho město postavilo budovu pro měšťanskou školu Na Brněnce a pro gymnázium upravilo uvolněné objekty na Komenského náměstí. Sem se gymnázium přestěhovalo v říjnu 1930.

1934

Rok 1934 se zapsal do historie gymnázia černým písmem. V rámci úsporných opatření rozhodla ministerská rada o zrušení vyšších tříd na zdejším gymnáziu, zůstaly pouze prima až kvarta – s názvem Státní československé nižší reálné gymnasium v Ivančicích. Všechny akce za změnu tohoto rozhodnutí neměly úspěch, a tak studenti zrušených tříd odešli převážně na brněnská gymnázia.

1936

Od počátku školního roku 1936–37 však již ministerstvo opět povolilo otevření 5. třídy (Státní československé reálné gymnasium). Každým školním rokem se ústav rozrůstal
o jednu třídu, takže v roce 1939–40 bylo reálné gymnázium úplné (Reálné gymnasium J. Blahoslava). Na konci školního roku 1935–36 odešel ze zdravotních důvodů z místa ředitele Jaroslav Lisický. Za svého působení se stal uznávanou osobností a získal si velkou autoritu. Jeho nástupce Karel Weigner o něm napsal, že to byl „muž rozhledu a schopností neobyčejných, bystrého postřehu, znalec několika světových řečí, velký přítel studentstva…“ Ve školním roce 1936–37 spravoval ústav prof. František Kundrata. V září 1937 byl jmenován ředitelem Karel Weigner.

1940

Ve školním roce 1940–41 mělo gymnázium největší počet tříd, protože k němu bylo administrativně přiděleno zrušené gymnázium z Hustopečí. Znovu se z názvu školy vypouští Blahoslavovo jméno – Reálné gymnasium.

1941

Do existence školy tvrdě zasáhl výnos Ministerstva školství z 10. června 1941 – podle něho nastalo postupné rušení ivančického gymnázia počínaje první třídou.

1944

1. listopadu 1944 bylo ivančické gymnázium zrušeno. Sbírky byly předány německému učitelskému ústavu v Jihlavě. Již v roce 1943 se do budovy školy přestěhovala měšťanská škola (za okupace „hlavní škola“), která musela vyklidit svou novou budovu německé škole z Berlína.

Nacistická okupace si vyžádala řadu obětí i mezi profesory a studenty gymnázia. Vedle ředitele Karla Weignera to byl prof. Miroslav Machař, který byl zatčen přímo ve škole,
prof. Miloslav Žádník byl i se svým otcem udán pro poslech zahraničního rozhlasu. Mnoho studentů židovského původu zahynulo ve věznicích a vyhlazovacích táborech.

Tak skončila první etapa v historii ivančického gymnázia. Jeho působení bylo úzce spjato se společenským životem města. Škola obohatila kulturní život Ivančic – vystupovala s divadelními představeními (např. Lucerna, Noc na Karlštejně, Sen noci svatojánské, Princezna Pampeliška), studenti měli svůj orchestr. Pořádaly se žákovské akademie s tělovýchovným i kulturním programem.

1945

Na základě usnesení vlády obnovené Československé republiky bylo ivančické gymnázium otevřeno 9. května 1945 s oficiálním názvem Blahoslavovo státní reálné gymnasium. Byl proveden předběžný zápis žactva a 29. května 1945 bylo znovu zahájeno vyučování. Zpočátku byly otevřeny jen třídy pátá až osmá s 93 žáky a žákyněmi. Vzhledem k nedostatku učebních pomůcek bylo vyučování značně ztíženo. Ve školním roce 1944-45 nebylo studium ukončeno maturitou, žákům bylo maturitní vysvědčení vydáno bez zkoušky. Avšak v krátké době se gymnázium zkonsolidovalo a chopilo úlohy, jakou hrálo v Ivančicích v předválečných letech.

1948

Únor 1948 znamenal v životě gymnázia výrazné změny. Do života školy pronikaly prvky politického řízení a výchovy. Nové osnovy byly koncipovány tak, aby vyhovovaly ideologii vládnoucí strany. Počátkem školního roku 1948-49 odešel do důchodu prozatímní správce Václav Horák a na jeho místo nastoupil Jiří Dvořák. Do školního roku 1949-50 škola vstupovala s novým názvem Blahoslavovo gymnasium.

1953

V roce 1953 byl vydán nový školský zákon, který uvedl v život problematickou představu o jednotné škole. Svůj výraz našla v jedenáctileté střední škole (JSŠ). Ivančická JSŠ vznikla sloučením národní (dříve obecné) školy chlapecké i dívčí, střední školy (dříve měšťanské) a gymnázia. Vznikl kolos s 27 třídami, 1018 žáky a 35 učiteli. 9.-11. třídy navazovaly na dřívější gymnázium.

1959

Další změnu přinesl školní rok 1959–60. Pro velký počet tříd i žactva byla z JSŠ vyčleněna jedna samostatná základní osmiletá škola. JSŠ měla nyní 22 tříd se 764 žáky. Ředitelkou JSŠ se stala Marie Küffelová. Jako novinka pro 9.–11. ročník, tedy pro pokračovatele gymnázia, byl zaveden předmět základy výroby. Měl napomáhat realizaci směrnice
o těsnějším spojení školy se životem.V červnu 1960 odešla ředitelka školy Marie Küffelová do důchodu a jejím nástupcem se stal Osvald Zukal.

1962

Ve školním roce 1962-63 bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že problematika výchovy v 1. až 9. třídě a 10. až 12. třídě je velmi odlišná. Tři nejvyšší ročníky byly od JSŠ odděleny
a vytvořily střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ). Nižší ročníky zůstaly základní devítiletou školou. Obě školy však zůstaly pod společnou správou.

1964

1. prosince 1964 přešla SVVŠ do správy Jihomoravského krajského národního výboru a stala se samostatnou školou. Toho dne odešel do důchodu dosavadní ředitel Osvald Zukal a ředitelem samostatné SVVŠ byl jmenován Bohumír Krejčík. SVVŠ plnila své poslání ve stísněných poměrech, protože se nacházela ve druhém poschodí budovy 1. ZDŠ
Na Brněnce. Z podnětu okresní školské komise a místních činitelů bylo přijato opatření předat od 1. září 1966 do správy SVVŠ novou budovu ZDŠ v ulici V Lánech. V tomto objektu zůstává škola dodnes.

1968

Významně se do historie školy zapsal rok 1968-69. Byly napraveny zásahy do školství v 50. letech, škola se stala opět čtyřletým gymnáziem (zároveň ještě dobíhala tříletá SVVŠ). Nesplněno však zůstalo přání obnovit gymnázium osmileté (zrušeno r. 1953).

1970

24. února 1970 propůjčilo Ministerstvo školství naší škole opět čestný název Gymnázium Jana Blahoslava v Ivančicích.

1974

V letech 1974–79 byla součástí gymnázia Internátní střední škola pro pracující, která připravovala mladé dělníky k maturitě a vstupu na vysoké školy. Ředitel gymnázia Bohumír Krejčík odešel k 1. únoru 1976 po více než třicetiletém působení na této škole do důchodu. Po něm byl ustanoven ředitelem školy Miloš Krejčí.

Začátkem 80. let byl zaveden do výuky předmět základy odborné přípravy, aby studenti, kteří neuspějí u přijímacích zkoušek na vysoké škole, našli snáze uplatnění v praxi.

1990

Listopad 1989 znamenal návrat k demokracii a návrat k přerušené tradici víceletého gymnázia. Od školního roku 1990-91 bylo zavedeno sedmileté studium (od školního roku 1995-96 se mění na osmileté), zachováno zůstalo i studium čtyřleté. V roce 1990 se ředitel školy Miloš Krejčí rozhodl odstoupit z funkce a po konkurzním řízení byl jmenován ředitelem Václav Kudláček, který však už po roce odešel do důchodu a předal vedení gymnázia Luďku Olejníkovi. Zvyšování počtu žáků a modernizace výuky si vyžádaly nové prostory, a tak ve školním roce 1994–95 proběhla rozsáhlá rekonstrukce dosavadní budovy. Zvýšila se o jedno poschodí, před ní byl postaven šatnový blok.

1997

V listopadu 1997 nastoupil do funkce ředitele gymnázia Antonín Šerý. Pod jeho vedením začalo Gymnázium Jana Blahoslava měnit svou tvář. Škola byla postupně vybavována moderními vyučovacími pomůckami, byla vybudována nová posilovna a využívání interaktivních tabulí a internetu ve vyučování se stalo samozřejmostí.

V současné době je ředitelkou gymnázia Ivana Čermáková.

(zpracováno podle školních kronik)

Ředitelé školy